úterý 20. prosince 2016

Typy lidí na koleji

Zkouškový se blíží a tak je správnej čas pro trochu prokrastinace. Člověk se rovzpomene na to, že už dlouho nerybařil, nevěnoval se gendrový problematice nebo nepsal na blog. Takže je to tady (ten blog).

Protože mám už pár měsíců tu čest bydlet na vysokoškolský koleji a poznávat tak místní zvyky, tradice a obyvatele, rozhodla jsem se napsat pár typů lidí, kteří se tady obvykle vyskytujou. 

Kuchař

Jelikož mi osud nadělil kolej se sdílenou kuchyní, potkávám se se spoustou receptů a inspirativních alchymistů denodenně. Kuchař je typ člověka, kterýho zaručeně potkáte v kuchyni každej den a to i několikrát. Paradoxně je to většinou kluk, což boří všechny dosud potvrzovaný mýty o tom, že typickej chlap nikdy neviděl jinou část kuchyně než lednici. Kuchař se ale od ostatních neliší jenom časem stráveným vařením, nýbrž i použitím surovin. Zatímco já se svým studentským rozpočtem zařazuju do jídelníčku většinou rýži s kukuřicí (recept: uvařte rejži a přimíchejte kukuřici), kuchař rád předvádí svoji gastronomickou fantazii. Svoje menu doplňuje o vejce a někdy dokonce i o MASO. Svoji kuchařskou show občas završí ukuchtěním vaflí, na který si přinese vlastní VAFLOVAČ (pro vysvětlení: já jsem třeba ráda, že mám vůbec talíř a jeden příbor). 

Hudebník 

Jo, na vejšce se studuje i hudba. A hudebníci musej taky někde bydlet, i když to někdy vypadá, že 24 hodin denně vyhrávaj někde po ulicích a žebraj na bezdomovcích jejich poslední drobáky na krabičák. Pokud se vám někdy poštěstí projít pár pater koleje, můžete ze všech zaslechnutejch instrumentalistů složit symfoňák. Zajímavostí na hudebníkovi je, že nikdy nehraje na tichej nástroj. Xylofon nebo kastaněty? O tom si můžeme nechat jenom zdát. Kolejní chodby zdobí zvuk saxofonů, trubek a houslí a občas jde zaslechnout i opilecký "hraní na kytaru", který je sice hrozný, ale za to hlasitý. K jejich vlastnímu štěstí hudebníci trénujou ve svejch pokojích, proto za běžnýho provozu nevíte, kdo z kolemjdoucích to minulou noc do tří do rána ladil ty posraný housle.


Milovník hlasitý hudby

Možná by si ho někdo mohl splíst s hudebníkem, realita je ale jiná. Hudebník má totiž většinou hudební sluch. A ten milovník hudby ROZHODNĚ postrádá. Jeho výhodou je, že hudbu neprodukuje (to by asi podlehl vlivu tvrdý výchovy kolejbáb a kolejdědků), ale jenom poslouchá. Bohužel, jeho hudební vkus se nikdy nepotkává s vkusem ostatních. Kombinace ruskýho techna, skupiny Scooter a křičení jedinejch slov v "písni" společně s refrénem dělá z milovníků hlasitý hudby jednu z nejmíň oblíbenejch společenskejch skupin.

(Už je to moc dlouhý? Pokračujeme!)

Nerdi

Nerdů bejvá na koleji hodně a proto se tady tohle slovo nepoužívá v jednotnym čísle. Nerdi se i přes svoji zdánlivou asociálnost rádi družej, aby dělali divný věci (notak, ne tak divný věci, vždyť jsou to nerdi). Jejich oblíbenou činností je sejít se přesně v 18:00 v televizní místnosti, kde se posadí do pravidelnejch úhlů a rozvinou po stole zábavu týdne - nějakou nerdí deskovou hru, kterou hrajou na pokračování. Baví se u toho tak moc, že jim málem praskaj čočky i na těch nejtlustších brejlích. Výhodou je, že nevydávaj žádnej hluk a tak jsou tady na rozdíl od hudebních typů docela oblíbený.



Sluníčka

Sluníčka bejvaj většinou holky, jejichž inteligence nedosahuje závratnejch výšin. K vlastní smůle je potkáváte asi úplně nejčastěji ze všech. Sluníčka maj poctivě natrénovanej americkej úsměv a jsou až nechutně kamarádský. Když je někde potkáte, málem vám odvykládaj celou svoji životní story a nezapomenou přihodit pár otázeček i pro vás. Po prvním rozhovoru máte pocit, že vás sluníčko už bere jako nejlepšího kamaráda. U vás se ale stejnej pocit nikdy nedostaví. Sluníčka jsou ale potřebný zboží - když vám zrovna dojde mlíko nebo sůl, stačí jenom mile pozdravit a už vám ochotně jede s fénem a krumpáčem pár kilo chloridu odpařit k moři. 

Náhodný lidi

Náhodný lidi jsou prostě ti, který jste nikdy na koleji neviděli a pravděpodobně je už ani nikdy neuvidíte. Vypadaj trošku divně - jsou nadšený z čistejch sprch (kdyby tak věděli...) a maj pocit, že když si budou na chodbě s někým volat o svym milostnym životě, tak je nikdo neuslyší. Kvůli úplnýmu nezájmu ze strany kolejbáb a kolejdědků o to, kdo na kolej přijde, se sem občas navalí slušná sorta pochybnejch existencí, který k sobě naštěstí během pár minut přiberou místní kolejňáky a jdou společně někam lejt. Náhodný lidi sem ale vnášej rovnováhu z vnějšího světa, takže je nutno je  úplně nezatracovat.

memes

Další typy snad brzo! Nebo až se mi bude chtít.




úterý 12. dubna 2016

Hejt: Špatný konce knížek

Jestli mě něco fakt štve, jsou to špatný konce. Nebudeme se pouštět do úvah o životě - mohla bych z toho chytit depresi a skočit ze skály/zapíchnout se dýkou/zamilovat se do záporáka. Zůstaňme u špatných konců knih. Nemyslím špatný ve smyslu úmrtí hlavní postavy nebo vyplavení celý vesnice. Špatný, jakože trapný. 
Maturitní ročník vás donutí číst tak 7x víc knížek měsíčně, než byste normálně přečetli (pěknej pokus, maturito, ale vyvoláváš ve mně spíš divný úvahy než nějakej pocit vzdělání). Máte tak krásnou možnost číst různá literární díla hezky za sebou a pěkně výživně je zkritizovat. 

POZOR, ASI PŘIJDE SPOILER

Při mojí smůle se mi podařilo číst nejdřív Petra a Lucii a hned potom Romea, Julii a tmu. 
Petr a Lucie je taková ušlechtilá nuda. Zamilujou se, pak chvilku brečej, protože Péťa půjde do války, Lucka pak navrhne, že se stavěj do kostela a když tam vkročej....spadne na ně sloup. Všichni mrtví, šmitec. Dobrý. Všichni spokojený (až na hlavní postavy tý knihy, ale těm už je to vlastně jedno). Čtenář jásá, protože to bylo dramatický a i když se nedostali ani na třetí metu, je to celkem uspokojivej příběh s fakt dobrym koncem. 

Na druhou stranu Romeo, Julie a tma je fakt hustá novela, spoustu akce, skvělej jazyk, napětí, všechno zasazený do časů druhý světový (což není vždycky tak dobrý, ale tady jo). Hlavní postava Pavel se zamiluje do židovky Ester, kterou u sebe nechá natajno bydlet. Jenže Ester pak začnou honit, ona už to nevydrží a vyběhne na ulici, kde je jasný, že jí zastřelej. 

A tady nastává chvilka na fakt hustej konec - Ester dramaticky porazí Pavel na zem a nechá se zastřelit místo ní/Ester se zvládne schovat, ale Pavel si myslí, že umřela a zabije se/Ester to nedá a místo vyběhnutí na ulici se oběsí na žvejkačce, kterou kdysi žvejkal Pavel/...
Já nevím, cokoliv. Ale ne, že jí fakt zastřelej a Pavel si řekne, že v pohodě a bude dál žít. 

KONEC SPOILERU

Tohle mě fakt nebaví. Nevím, jestli jsem zdegenerovaná debilníma americkejma filmama nebo jestli mám jenom vysoký nároky. Každopádně mě mrzí, když tak dobrej kus skončí skoro jako fotoromán v bravíčku. 
No já nevím. Třeba jednou objevím něco, co je hustý od začátku do konce.

středa 9. března 2016

Proč si zakládám blog?


Jsem aktivní jedinec, co se potřebuje projevit.
Maturantka se zhrzeným životem.
Budoucí učitelka.
Člověk, co si myslí, že pozadí karet jsou zadky želv.

Když jsem byla malá, chtěla jsem natírat ploty. Živý.
Mám víc rtěnek než prstů (na rukou a na nohou dohromady).
Jednou chci mikádo, ale jsem srab. 
Můj diář je větší, než moje hlava.

Stačí?
V.